Vodní pólo je velmi populární kolektivní míčová hra, která sice může být pro někoho velmi náročná, ale přesto má co nabídnout. Samotná hra probíhá v bazénu, přičemž má svá pravidla, která musí být samozřejmě dodržována.
Je jasné, že profesionální hra není vhodná pro každého, což ovšem neznamená, že si tuto hru nemůže zahrát kdokoliv, kdo má aspoň trochu vhodný bazén. Užijete si spoustu zábavy a hravě tak zabavíte celou rodinu, včetně dětí. Jediné, co pro domácí hru potřebujete je nafukovací míč a k tomu nafukovací branka.
Historie vodního póla
Od počátku se tradují hned dvě rozdílné teorie o tom, jak vlastně tento oblíbený sport vznikl. V první teorii se dozvíte, že tento sport vznikl z hry, kdy se hráči posadili obkročmo na sud a míč posouvali prostřednictvím pádla. Bylo to prý hodně podobné koňskému pólu a odtud poté vodní pólo.
Oproti tomu druhá teorie tvrdí, že sport vznikl jako atraktivita plaveckého sportu v Anglii. V roce 1869 se měl konat zápas v tzv. vodním fotbale, kdy sice nebylo tak moc pravidel, ale cíl byl jasně stanovený, a to dát co nejvíce branek soupeři. Díky tomu, že se příliš nehledělo na fauly, byl tento zápas hodně populární po celé Anglii. V souhrnu můžeme říci, že vodní pólo je svým způsobem výsledkem obou teorií.
Pokud jde o základní pravidla pro vodní pólo, jejich vznik má na svědomí William Wilson a jeho kolegové z London Swimming Club. Došlo k tomu v roce 1870, až na to že tehdy měla družstva pouhé tři členy. První zápas se konal roku 1874, přičemž další zemí, kde se vodní pólo začalo hrát a získalo si své příznivce, bylo v USA.
Roku 1888 tam vznikl tým BAA v Bostonu, dva roky poté pak NYAC v New Yorku. Když se konal zápas těchto dvou týmu, sledovalo ho tehdy naživo 14 000 diváků. V roce 1908 vznikla plavecká federace FINA a o dvacet let později došlo ke zřízení komise vodního póla.
U nás se základy vodního póla datují na rok 1910, kdy byl v tehdejším Československu založen při VŠ Praha oddíl plavání a vodního póla. Tři roky poté se konal úplně první zápas mezi AC Sparta a SK Podolí. První zápas v krytém bazénu byl uspořádán v roce 1916.
Vodní pólo – několik zajímavých dat
- 1869 – zpestření plaveckých závodů hrou s míčem na branky (Anglie).
- 1880 – počáteční pokus sestavit pravidla vodního póla (Anglie).
- 1886 – William Wilson sestavil první oficiální Pravidla vodního póla (Anglie).
- 1890 – došlo k přepracování první verze Pravidel a stávají se základním dokumentem pro Pravidla vodního póla (Anglie).
- 1900 – poprvé bylo vodní pólo začleněno jako 1. kolektivní sport do programu Olympijských her (Paříž – Francie).
- 1908 – založení světové plavecké federace FINA (Fédération Internationale de Natation).
- 1910 – vznik prvního oddílu vodního póla v Československu (VŠ Praha plavání a vodní pólo).
- 1913 – první oficiální utkání na území Československa (AC Sparta – SK Podolí).
- 1919 – vznik nejvyšší soutěže vodního póla (kromě let 1940-1944, kdy se nekonala, trvala až do roku 1992).
- 1920 – VII. Olympijské hry – tým Československa se účastnil olympijského turnaje vodního póla (Belgie, Antverpy).
- 1927 – založení evropské plavecké federace LEN (Ligue Europeienne de Natation) v Itálii. ČSR je jejím zakládajícím členem.
- 1935 – počátky ženského vodního póla v Československu (Strakonice a České Budějovice)
- 2020 – první oficiální turnaj Beach water pola – Mistrovství České republiky.
Vodní pólo – pravidla
Pro hru je potřeba bazén o délce 20–30 metrů a s šířkou 10 až 20 metrů. Pokud jde o hloubku vody, ta musí být nejméně 1,8 m. Branka na vodní pólo se umístí 0,9 metrů nad vodu a na šířku mají 3 metry. Do hry nastupují dvě družstva, přičemž každé má 6 hráčů a jednoho brankáře.
Celkem má družstvo maximálně 13 hráčů, když počítáme i náhradníky. Povinností každého jednotlivého hráče je nosit čepici, na které je číslo. Tým i samotný brankář musí mít vždy odlišnou barvu.
Pro vodní pólo se používá speciální míč, který má gumový povrch a je přizpůsoben tomu, aby s ním bylo možné manipulovat jen jednou rukou. Jediný, kdo může při hře použít obě ruce na tento míč je brankář, jinak nikdo.
Co se týká hry, tak gól je uznán jako platný pouze ve chvíli, kdy se míč dostane za brankovou čáru úplně celý. Každý zápas se hraje na 4 čtvrtiny, kdy jedna čtvrtina trvá cca 8 minut. Hráč má vždy na útok jen 30 vteřin, jinak ztrácí míč.
Samotné hřiště je rozděleno do několika pásem. Jednotlivá pásma jsou označena kužely, které se umístí po stranách. Nejdůležitější je dvoumetrová hranice, značená červeně před brankou, kde hráč nesmí přijímat přihrávku, ale také pětimetrová hranice, označená žlutou barvou, kde buď musíte po faulu rozehrát nebo rovnou střílet na branku soupeře.
Pokud jde o fauly, ty se trestají okamžitou ztrátou míče a volným hodem soupeře, nebo také vyloučením hráče na 20 vteřin, případně pokutovým hodem. Hru řídí 4 rozhodčí, z toho jsou 2 hlavní a 2 brankoví.
Rozhodčí jsou na břehu. Pauzy jsou 2 minuty, 5 minut a 2 minuty. V každé čtvrtině si může vzít družstvo Timeout, a to na dobu 1 minuty. Důležité je, že se žádný hráč nesmí dotknout dna bazénu.
Vybavení na vodní pólo
Jediné, co potřebujete na vodní pólo jsou plavky a čepice. Pak samozřejmě míč, který má v případě mužského družstva průměr 22,6 cm a u ženského družstva 21,3 cm. Hmotnost míče je cca 400–450 gramů. Pak už vám stačí jen branky a vybavení je vyřízeno. No, a hlavně musíte umět plavat, což je asi to nejzákladnější vybavení, co se vlastností týká. Bez plavání si jednoduše nezahrajete.
Zdroj: www.wikipedia.org
Jak se vám líbí tento článek? Pomohl vám?
